Všechno to začalo na podzim 2019

Před dětmi jsme trávili hodně volného času v přírodě, a to zejména v horách. S první dcerou se toho úplně moc nezměnilo a venku jsme stále trávili hodně času. Zlom přišel s dvojčaty, se kterými už bylo o poznání složitější trávit čas v horách. Ne, že by to nešlo, jak se říká, kde je vůle, je i cesta, ale logisticky složitější to bylo. Od jejich narození jsme hledali způsob, jak s nimi pohodlně cestovat. Chalupy a penziony sice možné jsou, ale stálé stěhování kupy věcí a nutné plánování nás odrazovalo a právě proto jsme hledali něco jednoduššího. Úplnou náhodou nám známý řekl, že začal půjčovat obytné auto. Hned jsme si domluvili termín zápůjčky s tím, že by to mohl být dobrý způsob pro cestování s dětmi, kde si vše potřebné vezete stále s sebou. Hned po prvním výletu v půjčeném autě, který byl do rakouských raxských Alp, nás tento způsob cestování úplně dostal. Už nebylo cesty zpět. Po návratu začalo zběsilé hledání našeho prvního obytného auta po internetových bazarech. A zanedlouho nám stařičký Fiat stál na dvoře.

Teď ale zase o kousek zpět k naší úplně první cestě.

Všechno to začalo v září roku 2019 s tímto vypůjčeným polointegrovaným krasavcem od Roller Team.

Při předání nás majitel odborně zasvětil do ovládání auta a možnostmi, jak hledat místa ke stání a rozdílům mezi parkování a kempováním. Tyto informace pro nás byly opravdu užitečné. Tuto první cestu jsme moc neplánovali, chtěli jsme spíše vyzkoušet, zda tato povaha cestování bude pro nás. Jelikož se jednalo pouze o prodloužený víkend, zvolili jsme nedaleké raxské Alpy. První cesta vedla z půjčovny domů naložit všechny potřebné věci. Tedy oblečení, peřiny a kočárek. Druhý den ráno jsme vyrazili nejprve na nákup do olomouckého Globusu, kde jsme obsadili hned tři parkovací místa (tak to hold ze 7,5m dlouhým autem chodí a s tím je nutné počítat při výběru parkoviště). Po nákupu hurá na dálnici směr Brno a následně Vídeň. K mému úžasu se auto řídilo skoro jako osobák, jen bylo potřeba dávat pozor na rozměry a do křižovatek si trochu najíždět, ale nic, co by běžný řidič nezvládnul.

Před cestou jsem si na doporučení nainstaloval do mobilu aplikaci Park4night, která je takovou databází s místy, kde se dá parkovat, popřípadě nocovat. Místa jsou rozdělena do skupin tak, aby bylo vše přehledné, možné filtrovat. Do startu je to užitečná aplikace, která při správném používání hodně usnadní cestování. Jen je potřeba po příjezdu na místo respektovat případné dopravní značení a místní vyhlášky. Obojí se může měnit a do aplikace místa a popisy míst zadávají ostatní uživatelé, tudíž tyto informace nemusí být úplně aktuální.

Podle této aplikace jsme vybrali naše první parkoviště Rax Park ´n´ Camp poblíž městečka Reichenau an der Rax. Jednalo se o STPL, takže zde bylo možné vytáhnout i stolek a židle. Cena tehdy byla kolem 15 euro za noc.

Ráno jsme vyrazili na výlet údolím Schwarza, které bylo pro malou jako hřiště.

Odpolení přesun k jezeru Erlaufsee. Jelikož bylo konec září, tak to na koupání úplně nebylo, ale místo to bylo krásné a jako bonus tam bylo i dětské hřiště.

Druhou noc jsme strávili na farmě Biohof Fraiss. Ráno jsme nakoupili domácí vajíčka a sýr. Obecně máme rádi spaní na farmách a jejich domácí produkty. S malými dětmi jsme vždy ocenili i možnost pozorování zvířat.

Po snídani jsme vyrazili k nedalekému penzionu Kollerbauer, od kterého vede pěkná turistická trasa s výhledy na údolí řeky Erlauf.

Po cestě zastávka na procházku a svačinu ve městečku Göstling an der Ybbs a odpolední dojezd na Stellplatz nedaleko vesničky Wenten. U tohoto parkoviště je muzejní kovárna a krásné dřevěné hřiště pro děti.

Po klidné noci, kterou jsme strávili prakticky v lese, jsme se nasnídali a vyrazili směr městečko Eisenerz. Po cestě malá zastávka na hřišti ve vesnici Vordernberg.

Eisenerz, malé rakouské městečko, se vyznačuje bohatou historií těžby železné rudy. Tato činnost, prováděná zde již od římských dob, dala městu jeho jméno, což v překladu znamená "železná ruda". Během středověku se Eisenerz stal centrem intenzivní těžby, která formovala ekonomické a sociální struktury regionu. Dnes město stále udržuje svou těžební tradici.

V serpentinách nad městečkem je parkoviště, které nám poskytnulo azyl na další noc. Z něj byl krásný výhled na město a důl.

Dopoledne jsme stihli výlet na kopec Hohe Rötz a poté už sbalit a "hurá" domů.

Nakonec mapa naší první trasy s obytným autem. Bezmála 1000 Km, prodloužený víkend a kopec zážitků.

Tak takhle to začalo a my se zbláznili do tohoto typu cestování natolik, že o pár let později sami zakládáme půjčovnu obytných automobilů tak, abyste i vy mohli zažít tento jedinečný druh cestování.

Váš OllvanCamper